Pekárna 19
Počátky pekařství sahají do dávnověku, kde těsně souvisí s mlynářstvím. Postupem času se však tyto odvětví vyvíjely samostatně. Vývoj pekařství souvisel s kulturními dějinami lidstva. Řekové převzali pečení chleba z Orientu. Ve 2. st.n.l. se uvádí, že pekaři v Athénách tehdy vyráběli 72 druhů pečiva. Postupem času se pečení chleba dostalo i do Říma, přes Řím do Galie a Germánie. V 8. století až do Francie, kde pekli bílý chléb.
V Čechách se objevují pekaři až v 11. století, jako dvorští řemeslníci. O dvě století později, bylo zde již dostatečné množství pekařů na tehdejší poměry.
Podle povahy a druhu výrobků se lidé pekařští členili na pekaře pekoucí chleba, pecnáře (plachetník) pekoucí režný chléb, koláčníky, kteří pekli koláče, mazanečníky, ti pekli mazance, kobližníky s koblihy, caletníky, kteří pekli placky, oplatečníky a pekaře boží, kteří připravovali kostelní hostie. Později se však od takové přílišné specializace upouštělo. Úřady vykonávaly nad pekaři přísný dohled. V případě deliktů nebo přímého okrádaní, když pekli lehký nebo špatný chléb, potápěli je ve velkém pytli nebo koši. Na pražském mostě visel takový koš pro nepoctivé pekaře až do roku 1688, kdy byl odstraněn. Pekařství bylo řemeslo, jehož úkolem bylo pečení moučných pokrmů z těsta, bez pomocí forem ve zvláštní pekařské peci.
V 18. století se musela mouka prodávat podle úředně stanovených ceníků a pekař z ní mohl vyrábět pečivo jen podle úřední sazby. Pekaři byli povinni dodávat pečivo za všech okolností. Roku 1780 uvolnil císař Josef alespoň zčásti rozvoj pekařství tím, že dovolil každému pekaři stavět vlastní pec.
V druhé polovině 19. století byl rozvoj pekařství značně urychlen racionálnějším zpracováním těsta při kynutí a pečení. Zaváděním nových pecí i jiných technologických novinek. Ruční práce ve značné míře ustoupila prací strojové.
V naší pekárně zakoupíte vždy čerstvé pečivo vyráběné dle tradičních receptur.
