Umění orientálních zahrad patří k nejstarším na světě. V Číně vznikaly již na počátku 1.tis. př. n. l. Orientální zahrady se vyhýbají symetrii a kombinují prvky, které spolu zdálnivě nesouvisí, ale jako celek působí harmonicky. Nepostradatelnými komponenty orientálních zahrad jsou „hory“ neboť Číňané je vždy obdivovali a s úctou na ně vystupovali. V zahradách je symbolizují kamenné kopce a vybrané kamenné solitery.
Nedílnou součásti těchto zahrad jsou orientální rostliny, mezi které patří andělika čínská (Angelica chinensis L.), boubelka velkokvětá (Platycodon grandiflorum (Jacq.) A.DC ), šišák bajkalský (Scutellaria baicalensis Georgi) a stromy jako jsou například borovice černá (Pinus nigra Arnold), jinan dvoulaločný (Ginkgo biloba L.) nebo metasekvoje čínská (Metasequoia glyptostroboides Miki ex Hu & W.C. Cheng).
