Bludiště je podle definice spletitá síť cest, většinou s jednou nebo více slepými větvemi – řešitelný rébus s dosažitelným cílem.
Historie bludišť se píše již 3 000 let. Bludiště měla kultovní a společenský význam. Sloužila k meditacím a rituálním obřadům. Ve Francii se v dláždění gotických katedrál dochovala středověká bludiště zobrazující křížové výpravy. V jejich středu byl vyobrazen Jeruzalém. Ve Skandinávii nalezli podél Baltského moře na 600 kamenných bludišť. Pravděpodobně byla postavena tehdejšími rybáři, kteří jimi procházeli, doufajíce v dobrý lov a šťastný návrat. V období renesance byla bludiště zakládána v královských zahradách. Tento trend začal pravděpodobně v Itálii a zanedlouho se rozšířil po celé Evropě.
Po celém světě jsou k nalezení různé typy venkovních bludišť – jako např. drnová, cihlová, kamenná, dřevěná, nebo vodní.
V našich zahradách si můžete vyzkoušet tři základní typy bludišť:
Klasické neboli krétské bludiště je nejjednodušší. V průměru měří jen 14,5 m. Jeho cesty jsou úzké, určené pouze pro jednu osobu, protože toto bludiště sloužilo většinou k meditacím. Je osázeno kostřavou sivou (Festuca glauca L.).
Keltské drnové bludiště je také kruhové, v průměru měří 20 m. Jeho kostru tvoří kameny, mezi kterými je v mezerách vysázen yzop lékařský (Hyssopus officinalis L.). Cesta je dostatečně široká na procházení oběma směry.
Bludiště z vysokého živého plotu je bludiště typické pro konec 18. a začátek 19. století a slouží pouze pro zábavu. Je vytvořeno ze stálezeleného keře zeravu západního (Thuja occidentalis L.) ´Brabant´, který díky své výšce pomáhá bludišti plnit jeho funkci beze zbytku, o čemž se u nás můžete sami přesvědčit.
