Symbolika barev měla ve středověku své důležité místo. Původní bílé zahrady byly součástí klášterních zahrad a místem, kde mniši nacházeli klid k rozjímání.
Bílé růže (Rosa sp.), lilie (Lilium sp.), konvalinky (Convallaria sp.) či hvozdíky (Dianthus sp.) byly často součástí obrazů s náboženskou tematikou. V pozdějších stoletích se bílá zákoutí královských zahrad stala módou. Inspirací a symbolem „zahradní dokonalosti“ při řešení designu bílých zahrad se v minulém století stala bílá zahrada Sissinghurst v hrabství Kent. Byla nápadem spisovatelky Lady Nicolson (známé pod jménem Vita Sackville–West). Řešení zahrady Sissinghurst bylo ovlivněno dílem jedné z největších britských zahradních architektek- Gertrude Jekyll. Její styl celkového uspořádání zahrad měl určující vliv na zahradní architekturu po celý počátek 20. století.
Naše „bílá zahrada“ vznikla na původní travnaté ploše, jejíž hranice byla lemována tvarovaným živým plotem z habru obecného (Carpinus betulus L.). Tento živý plot ji nenásilně odděluje od ostatních zahrad. Na zeleném pozadí zároveň vyniknou bíle kvetoucí keře tavolníků (Spiraea sp.), pustorylů (Philadelphus sp.), kalin (Viburnum sp.), trojpuků (Deutzia sp.) a hortenzií (Hydrangea sp.).
Všechny následně vytvořené záhony jsou osázeny keři, trvalkami i letničkami s bílou barvou květů, jako například lilie královská (Lilium regale E. Wilson), pivoňka křovitá (Paeonia suffruticosa Andrews) či wistárie čínská (Wisteria sinensis (Sims) Sweet). Neformální rozvržení zahrady navozuje pocit harmonie a klidu.
